Sypu ti popel z cigaretky do vlasů,

Ani se nebráníš,

jak lehce ten přepálenej nikotin klesá dolů

za rytmu tý hnusný, uřvaný písničky.

Naší první!

Jak vidím to tví rozervaný břicho,

Tak i naší poslední.

Sladce tady voní těch pár posledních tahů.

Přerazili puch tyčinek a svíčiček.

Prej že navoděj romantickou atmosféru,

ale ta chvilka s cigaretkou krvavou louží

bez tvejch věčnejch keců je víc než od bohů.

Z rány ti překypujou červy

přežraný tvým zlem a hříchy.

Přetejkaj přes bílí drahý šatičky,

jak sis je vyřvala na Valentýna.

Už by si konečně mohla přestat řvát.

Ta rána tě stejně nepřestane spalovat.

Ach lásko! Všechna ta faleš.

že by permanentní make-up.

Nějak mi před očima bledneš.

Zakrvácený šatičky, vorvaný nehtíčky, rozmatlaná rtěnka a rozdrolená řasenka,

kdo ví, jestli umíráš s pocitem,

že už se v životě nepodíváš do zrcátka.

Furt ti to z rány vytejká

a ty zrychlený výdechy mě deptaj.

Dokouřím ještě jednu cigaretku

a pak tě střelím dvakrát do hlavy,

aby si tak, Miláčku netrpěla.

Potom až mi vychladneš.

Otočim to proti sobě.

Jedinou ranou ocitnu se znovu s tebou.

Samozřejmě abych ti dal prachy,

a ty ses mohla vyjímat s novou předraženou rtěnkou.

Možná, že předtím

zavolám fízly,

abychom tady tak dlouho nehnili,

když už máš ty drahý fialový stíny.

A prej, že nám dvěma tohle nehrozí…